Vyjádření inspekce

Stravenky, tedy poukázky na jedno hlavní jídlo denně, využívá u nás kolem milionu lidí. Protože kolem jejich používání panuje celá řada otazníků, požádali jsme o vyjádření JUDr. Vladimíru Bradlovou, pracovnici České obchodní inspekce.

Na 80 % "stravenek" v ČR distribuují tři francouzské společnosti, Sodexo Pass, Restkupon a Chéque Déjeuner, jimž konkuruje sdružení sedmi českých společností Exit Group. Poukázky na jídlo vydávají i menší zaměstnavatelé, mívají však většinou jen městskou, maximálně regionální působnost.

* Stravenky využívá k platbě zboží stále více lidí. V čem spočívají jejich výhody?

Myslím, že jsou výhodné pro všechny. Firmám umožní zvýšit příjem zaměstnanců, a to s mnohem nižšími náklady, než by musely vynaložit při nárůstu jejich hrubé mzdy o stejnou částku. A samozřejmě tak ušetří i na daních. Ani zaměstnanci však nepřicházejí zkrátka. Zásluhou stravenek jim vzroste reálný příjem a současně ušetří na sociálním i zdravotním pojištění a pochopitelně také na daních.

* Nějak nám z toho ale vypadli obchodníci. Je tento způsob úhrady zboží výhodný i pro ně?

Obchodníci zpravidla argumentují, že za stravenky musí odvádět určitý poplatek, takže vlastně tratí. Na druhé straně jim tato možnost úhrady zboží zvyšuje obrat. Pokud jsou například v průmyslové zóně dvě prodejny s podobným sortimentem, z nichž jen jedna přijímá stravenky, volí zaměstnanci vybavení poukázkami na jídlo samozřejmě tuto.
Pochopitelně si pak nakoupí i další zboží, které potřebují a které musí platit hotově. Takže to v celkovém pohledu zvyšuje obrat prodejny. Navíc mívají obchodníci zmíněný poplatek obvykle už zakalkulovaný v cenách.

* Přesto ale někteří prodejci požadují za platbu stravenkami tzv. manipulační poplatek. Mají na to právo?

Pokud tak činí, dopouštějí se diskriminace spotřebitele podle par. 6 zákona 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění. Za manipulačním poplatkem musí totiž stát nějaký úkon nebo služba navíc. Tím ale určitě není sdělení, že obchodník musí bance či distribuující společnosti také platit. Za své rozhodnutí nemůže přece prodejce trestat zákazníka. Jako argument neobstojí ani zaštítění manipulačního poplatku za platbu stravenkami vnitřními firemními předpisy a pokyny. Z legislativního hlediska jsou totiž na nižší úrovni než obecně platný předpis a nemohou jít nad jeho rámec. A tím je v tomto případě zákon o ochraně spotřebitele.

* Na druhé straně je nutné přiznat, že mnozí zákazníci by nejraději platili stravenkami veškeré zboží. Jakému režimu tedy tyto poukázky podléhají?

Podle stanoviska Ministerstva financí ČR je tzv. stravenka poukázkou k nákupu jednoho hlavního pokrmu v pracovní době. Jde tedy o způsob náhradního stravování, není-li zaměstnavatel schopen zajistit závodní jídelnu, případně dovoz jídla, aby vyhověl kolektivní smlouvě. Protože však mohou být oba podnikatelské subjekty nestátní, neupravuje tuto oblast žádný právní předpis. Což se už ale netýká používání stravenek. V tomto případě jsou pravidla daná.

* Termín jedno hlavní jídlo denně je poněkud vágní a pro každého zaměstnance může znamenat něco jiného...

Dříve se pod tímto pojmem rozuměl oběd či večeře, nejlépe teplé. Ovšem se změnou stravovacích návyků se i tato oblast stala velmi subjektivní. Proto si lze dnes za stravenky koupit jakékoliv potraviny, které mohou člověka zasytit, tedy i zeleninu a ovoce, mražená hotová jídla, případně mléčné výrobky a uzeniny. Prostě takové, které se dají bez dalšího zpracování nebo po velmi jednoduché úpravě okamžitě konzumovat. Nemělo by sem tedy patřit například syrové maso, protože asi jen málokterý zaměstnanec si může v pracovní době vařit.

* Moderní racionální stravování přímo předepisuje důsledné dodržování pitného režimu. Jak je to se stravenkami při koupi nápojů?

Za stravenky si lze samozřejmě koupit i toto zboží - ovšem s výjimkou alkoholických nápojů. Konečně, pití alkoholu na pracovišti je v rozporu se zákoníkem práce, mimo jiné se stává také důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru.

* Může tedy obchodník odmítnout platbu stravenkami, i když tuto možnost deklaruje?

Obchodník by měl stravenky odmítnout v případě, kdy se nejedná o jídlo. Mně se to také stalo. V Delvitě, kde jsem si kupovala oběd, mne napadlo, že jdu po práci na narozeninový večírek a nemám dárek. I přidala jsem do košíku láhev vína. Při placení jsem si to neuvědomila a vytáhla stravenky. Paní pokladní mne okamžitě upozornila, že za jídlo ano, ale za víno přijme pouze hotovost. A bylo to naprosto správně. Obchodník má právo rozhodnout, za jaké zboží bude stravenky přijímat. Takže je v pořádku i kombinovaná platba, tedy stravenky plus hotovost, čímž odpovídám na dotaz, který došel k nám na inspekci, totiž zda lze k jedné úhradě zboží použít oba druhy platidel. Pokud by ji obchodník odmítl, jednalo by se opět o diskriminaci spotřebitele podle už zmíněného zákona č. 634/1992 Sb.

* Kontroluje vůbec někdo, co se za stravenky kupuje?

Je pravda, že se dá v mnoha prodejnách zaplatit tímto způsobem týdenní velký nákup - včetně drogerie, cigaret, toaletního papíru, dokonce i toho alkoholu. Dochází tak samozřejmě k porušení účelu, jemuž by měly stravenky sloužit. A to nejen u zákazníků, ale také u prodejce. Obchodník se přece zavázal přijímat poukázky pouze za určitý druh zboží. Protože ale v této oblasti neexistuje žádný státní orgán, který by jejich používání kontroloval a zjištěné přestupky trestal, dá se onomu nešvaru zatím jen mlčky přihlížet.
Podle mého názoru by se však mohlo jednat o porušení smluvních podmínek dojednaných mezi prodávajícím a editorem poukázek. Nápravu by měla tedy zajistit společnost vydávající stravenky. Ale po pravdě řečeno, současný stav vyhovuje všem zúčastněným - zákazníkům, prodejcům i vydavatelům stravenek. A kde není žalobce, není ani soudce.

* Stravenka tedy stojí v pozici platidla?

Stravenky se považují za platidla určité hodnoty, která v obchodním styku zastupují hotové peníze, a to v částce na nich vyznačené. Může se jimi hradit stravování a nákup v restauračních i obchodních jednotkách, jež uzavřely smlouvu se společností, která je vydává. Ale platí u nich určité limity. Už jsme hovořili o druhu zboží, jehož cena se dá takto uhradit.
Dalším omezením je čerpání stravenek. Hodnota poukázky se musí při nákupu vybrat celá, vracet zpět by se měla skutečně jen minimální částka. Má to svoje opodstatnění, protože kupující, tedy zaměstnanec, nikdy nezaplatí celkovou sumu vyznačenou na stravence. Určitý díl vždy dostává od zaměstnavatele, aniž by byla tato částka zahrnuta do jeho mzdy, kde by podléhala dani. Pokud tedy část hodnoty stravenky vyplácí obchodník při nákupu nazpátek v hotovosti, získává zaměstnanec příjem, který by měl jako každý jiný zdanit.
Visí-li proto v prodejně nad pokladnou upozornění, že se zde vrací na stravenky jen do výše pěti korun, nebo že zákazník musí vyčerpat celou jejich hodnotu, rozhodně nejde o žádnou diskriminaci spotřebitele.

***

Stručně o diskriminaci spotřebitele

Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění zakazuje v par. 6 diskriminaci spotřebitele. Co se pod tímto pojmem skrývá?
Zmíněný zákon ukládá, aby se obchodníci chovali při prodeji výrobků a poskytování služeb vždy v souladu s dobrými mravy. Pokud je to v jejich možnostech, musí zákazníkům vyhovět, jinak by se dopustili jejich diskriminace. To mimo jiné znamená, že nesmějí spotřebitele:
* Omezovat z důvodů rasových, náboženských nebo politických.
* Omezovat z příčin, které nemají s vlastním prodejem nic společného (např. vzájemné sousedské problémy).
* Nutit, aby si koupili zboží nechtěné nebo v jiném množství než si přáli (např. jen určitý počet jízdenek MHD).
* Vázat prodej jednoho výrobku či poskytované služby na koupi dalšího zboží (např. poštovní známku výhradně s pohlednicí).